Anna Boszczyková

Žena plná života a energie - to je paní Anna Boszczyková, narozena roku 1925.

 

V našem Domově seniorů Havířov, středisko LUNA není dlouho – od dubna letošního roku, ale adaptace na nové prostředí jí, díky otevřené a společenské povaze, nečinila nejmenší potíže. 

Ráda se účastní většiny aktivit, s oblibou navštěvuje čtení z novin a hudební odpoledne,

kde s gustem a dobře hraje na foukací harmoniku.

S dalšími dvěma uživateli našeho domova vytvořili trio Veselé harmoniky a rádi hrají pro naše potěšení při různých příležitostech. 

 

zvětšit proklikem

 

Životní styl dětství paní Boszczykové byl zcela odlišný od dnešní doby. Rodiče měli polnosti a hospodářská zvířata, práci v zemědělství zastávala především maminka, za vydatné pomoci dětí. Přivydělávali si prodejem vajíček, mléka, másla, medu, malých prasátek, zeleniny a sazenic.

Tatínek pracoval jako horník, ale záhy vážně onemocněl a byl 31 let upoután na invalidní vozík.

A tak, co by malé děti, musely ještě více přiložit se sestrou ruku k dílu nebo opatrovat tatínka.

 

Když se v 58 letech rozhodla, že si udělá autoškolu, byla nejstarší žačkou ve skupině, bez zkušeností s řízením a bez vlastního auta.

A tak se na ni instruktor zaměřil. Měli notýsek - žákovskou knížku, kam jim zapisoval známky.

A jak z výše uvedeného vyplývá, jedničkami se to tam určitě nehemžilo.

Když jednou vnučka otevřela notýsek, vykulila oči a povídá: „No babi, tak to já ze školy nosím lepší známky, než Ty, vždyť je to samá trojka!“ S humorem a úsměvem paní Anna rovněž líčí, jak se v rámci jízd na tréninkovém oválu učila rozjíždět do kopce.

Auto samozřejmě „zdechlo“, instruktor rozzlobený běžel k ní, když v tom se rozjela a ujížděla dál, ovšem s ruční brzdou.

Nebo při nácviku couvání porazila všechny kužely a navíc ještě jeden přejela. Touha mít řidičák ji neodradila od počátečních nezdarů a tak si přikoupila jízdy a nakonec rodině pyšně předložila řidičský průkaz.

Ihned po úspěšných zkouškách si koupila červenou Škodu 105 S a jezdila v ní až do svých 82 let.

Když vnuk rekonstruoval hospodářskou budovu na garáž, zůstalo stát na dešti plno starých zemědělských strojů, nářadí, kolovrátek a dalších věcí spjatých s dětstvím paní Boszczykové, dnes však nepotřebných. Nikdo je nechtěl. Až se paní Anna dozvěděla, že v Polsku, v obci Skočov postavili Chlebovou chatu a sbírají do své muzejní expozice historické věci spojené se zemědělstvím a životem před 100 lety.

Paní Anna nelenila, napsala dopis a věci jim k jejich velké radosti darovala. Také vlastnoručně ušitý slezský kroj.  

Jsou to už 3 roky a oni na ni každoročně pamatují se sklenicí medu (na snímku) a výborným domácím chlebem, jako výrazem díků.

Jak byla paní Anna potěšena, když si ji našli i v Luně a přišli za ní s obvyklým dárkem.

Paní Anna Boszczyková je velmi činorodá žena - řadu let přispívala  humornými postřehy ze života do polských novin Glos ludu,

dělala papírové hračky pro školky.

Má šťastnou, optimistickou povahu a tak jí přejeme, aby ji i další roky přinášely radost ze života...