Být svůj i ve vysokém věku

Nevím jak Vy... já osobně se na stáří nejvíce bojím toho, že nebudu samostatně schopen myslet a pohybovat se... Se slabostí těla a nemocemi se už tak nějak počítá.

Našemu tatínkovi to "vyšlo" - k radosti celé naší rodiny - na 100%.. Je mu 94 let...

Možná to je jeho východoslovenským původem - tam se vždy rodili prudcí a tvrdí chlapi.

Žije - díky obětavé péči mého bratra - ve vlastním domě se zahradou a rozhoduje o svých penězích a o tom co by se mělo nakoupit, zařídit a dělat na zahradě , když už to nemůže udělat sám nejlíp . 

Má také vytříbené názory i na dění v politice - naštěstí obdobné jako já s bratrem - takže občasné "třecí plochy" jdou na vrub jeho tvrdohlavosti - asi také dané původem... Byl také vždy respektován jak v rodině, tak i v obci jako osobnost - co více může chlap chtít...

 

Vždycky jsem obdivoval jeho šikovnost - dokázal se postavit téměř k jakémukoliv řemeslu..

Bohužel, vzhledem k přesvědčení, že všechno udělá nejlépe sám  jsme se s bratrem naučili to co umíme sami.

Takže doufáme, že mu zdravíčko ještě dlouho vydrží...