Josef Miklík

Když si přečtete, že se pan Miklík narodil jako první dítě do rodiny hajného...a  žil spolu se dvanácti sourozenci v hájovně… tak vás jistě jako první napadne, že se stal také hajným..

Pro další život pana Miklíka jeho původ znamenal lásku k přírodě.. lesu.. a myslivosti vůbec.. zároveň ale měl v genech silný vztah k hudbě..

Vzhledem k tomuto nadání tak nad kariérou budoucího nadlesního vyhrála muzika... nastoupil do Prahy k vojenské Posádkově hudbě, kde později působil jako voják z povolání..

Následovalo studium Konzervatoře v Brně a následně byl řadu let členem orchestru Divadla Oldřicha Stibora v Olomouci a Filharmonie Olomouc, ve kterých hrál na tubu a na kontrabas.

 

Hudební „záběr“ pana Miklíka se neomezoval pouze na účinkování ve velkých orchestrech… Založil i svou dechovou kapelu, se kterou úspěšně vystupoval, skládal hudbu a má zásluhu o růst mnoha hudebních talentů - učil totiž na Hudební škole v Uničově.

Láska k myslivosti byla ovšem celoživotní... 

Byl dlouholetým členem Mysliveckého svazu, staral se o zvěř a řada jeho loveckých trofejí by byla ozdobou i sbírek na Konopišti..

Vzhledem ke svému dalšímu velkému koníčku – fotografování – také často vyrážel na „lov“ 

s  Flexaretou  v ruce.. , aby pak ve fotokomoře potěšil výsledkem sebe a následně i své přátele z řad myslivců i hudebníků..

Svůj vztah k venkovu si – vzhledem k životu ve městech - kompenzoval pobytem na vlastnoručně postavené chatě, spojeným s včelařstvím....