Karel Babinec

Prvním z příspěvků, které vybrala porota v rámci projektu "...proslav bábi, proslav dědu" je profil člověka, který již dnes bohužel není mezi námi, ale rozsah jeho aktivit a zájmů je vskutku velmi rozsáhlý a opravdu stojí za zveřejnění..

 

Přesto, že profesí byl technik - byl dlouholetým ředitelem jednoho z nejvýznamnějších elektrotechnických podniků v tehdejším Československu - tak se celý život zabýval malířstvím.

Vztah k malířství získal při studiu na frenštátské měšťance, kde začínali rovněž významní malíři, jako Břetislav Bartoš, Antonín Strnadel a z mladší generace Jiří Drozd a Vlastislav Holub. Ke konci II. světové války působil ve Francii (Marseille) a později v Paříži, kde se malířství věnoval intenzivněji. Maloval většinou oleje - portréty a zátiší. Po návratu z Francie mu poměry zabránily v pokračování studií na pražské AVU.. Zbytek života se ale malířství věnoval neprofesionálně. 

 

Při pobytu v Paříži začal vlivem impresionistů, kdy mu vzorem byli především Gaugin, Matisse a Picasso, malovat rovněž krajiny. Postupně si vytvářel vlastní výtvarný názor, jeho tvorba je realistická, s výraznou složkou barevnosti plošné malby a zjednodušování. 

Maloval portréty, figurální kompozice, zátiší a krajiny a dařilo se mu i při vysokém realistickém zobrazení dosáhnout vysokého stupně poetičnosti. Byl dlouholetým aktivním členem klubu frenštátských výtvarníků. 

Maloval především pro své potěšení a neusiloval o prosazení se v širším rozsahu. Vystavoval zejména v regionu svého bydliště; Frenštát, Nový Jičín, Frýdek – Místek, Ostrava, ale velké ocenění a uznání získal při zahraničních výstavách v Dánsku (Aabenraa, Grinsted), Lucembursku, Portugalsku a Bruselu. 

Jeden z jeho obrazů je umístěn v Královské galerii v Kodani.

O jeho aktivním přístupu k životu svědčí i to, že se po 85. roce věku naučil pracovat s PC a napsal svou autobiografii...