Milovník přírody

V sociálních službách pracuji už 10 let a za tu dobu prošla mým životem řada uživatelů.

 

Často si vzpomenu na pana Vladimíra Pospíšila, který již není mezi námi, ale chvilky s ním strávené jsou pro mě trvalým přínosem.

 

Byl kamarádským člověkem, výraznou osobností a během svého života vedle dalších rolí - manžela, otce, dědečka apod. - hlavně myslivcem a rybářem. To byla jeho největší životní láska - les, zvířata a příroda vůbec. Dokázal je ctít, i když zvěř také lovil, a přírodu, tu miloval.

Věděl o ní snad všechno a dokázal o tom i poutavě vypravovat. Se zaujetím jsem poslouchala jeho lovecké historky (k nim patřily také kuchařské recepty na zvěřinu, protože sám byl i šikovným kuchařem), zážitky z jeho začátků v rybářství ve východních Čechách, ale i z dětství ještě v době války a také pozdějšího zaměstnání. Jeho schopnost vyprávění je to, co jsem na něm měla tolik ráda. Mluvili jsme o společné lásce - přírodě - a pak vznikl nápad všechno to sepsat. I když historky nešly chronologicky za sebou.

Byly to jen takové „střípky“ a z nich postupně vznikly dvě knížky s názvem „Jak šel život“.

 

Ale jeho příběhy - to není všechno. Uměl i krásně kreslit. Stačila mu tužka nebo propiska a vznikaly kouzelné obrázky všech možných zvířat a krajinek. Postupem času doplňoval svými kresbami časopis Čtyřlístek, který v našem zařízení pravidelně vychází a samozřejmě bohatě ilustroval i své knížky.

Když někdo potřeboval pro někoho obrázek na narozeninové přáníčko, byl vždy k dispozici.

Obdivovala jsem jeho kresby, protože sama kreslit neumím. A on vždy říkal: „Přece vím, jak to zvíře vypadá, tak ho nakreslím.“

No, já to vím sice taky, ale nakreslit ho nedokážu. A ještě k tomu mu šlo i tvoření z keramické hlíny. Vyráběl sošky zvířat i keramické obrázky na zeď. Vypálenou keramiku pak také glazoval. A samozřejmě to byla zase především zvířata.

 

Vzpomínám si, jak jednou potřeboval udělat glazuru na figurce medvěda a odstín barvy na jeho srst se mu zdál málo „zvířecí“. Jeho vztah k přírodě byl prostě obdivuhodný. Lisoval také listy všech možných stromů, které rostou v parku u našeho zařízení, a z nich pak sestavoval herbář.

O stromech věděl snad všechno a rád se s ostatními o své znalosti podělil. Jak pracovníci centra, tak mnozí uživatelé si s ním rádi povídali o všem možném a vždycky se dověděli spoustu zajímavostí.

Byl to člověk, se sterým jsem i já strávila mnoho hezkých chvil, hodně jsem se od něho dověděla a naučila a byla jsem u něho, i když umíral.

Nikdy na něho nezapomenu. A myslím, že jako skutečný milovník přírody se vryl do paměti nejen mně…

 

                                                                                                                                                  Mgr. Ludmila Pudová

                                                                                                                                                  Vedoucí aktivizačního úseku

                                                                                                                                                  Centrum sociálních služeb, p.o.

                                                                                                                                                  Lidická 86

                                                                                                                                                  796 01 Prostějov