Náš neskutečný hrdina

Ráda bych vám představila pana Vladimíra Hubáčka, který je neskutečný bojovník, i když to v životě neměl vůbec lehké.

 

Narodil se v lednu 1949 v Chebu, kde také chodil až do 4. třídy základní školy. Do páté třídy nastoupil do Krbic u Chomutova, kam se s matkou po smrti otce přestěhoval.

Ale protože se o něho matka nestarala, musela jí ho sociální pracovnice odebrat a umístit do dětského domova v Hoře Sv. Šebestiána u Chomutova. Až povyrostl, přeložili ho do České Kamenice, kde bylo zařízení pro starší děti. Po základní škole se vrhl do učení v oboru pilař – stolař v Březnici

u Příbrami, kde byl v internátě a také ještě dva roky po vyučení. Jelikož toužil cestovat, ale finance mu to nedovolaly, začal se toulat alespoň po České republice. Pracoval, kde se dalo a kde bylo zrovna potřeba, různě na stavbách a montážích. Když přicestoval do Ostravy, zakoukal se do mladé

a výborné kuchařky Jindřišky a bylo po cestování.

Odstěhovali se spolu do Lipníku nad Bečvou, kde se usadili a vzali se. Narodili se jim dva kluci, starší Vladimír a mladší Petr.

Zde si našel práci v továrně Kazeto a po nějaké době ve slévárně. Synům se věnoval, trávil s nimi volné chvíle a nejraději rybařil.

Tuto zálibu oba synové zdědili. A protože pan Vladimír nezahálel ani chvíli, v odpoledních hodinách vedl v městském domě dětí rybářský kroužek.

Děti ho měly rády a přemluvily ho ještě na kroužek vyřezávání, neboť to se dřevem uměl již od vyučení. O víkendech chodil pomáhat kamarádům na stavby, aby mohli s rodinami co nejdříve bydlet. Napočítal sedm domů, které pomáhal stavět, i když svůj vlastní dům nikdy neměl.

 

Život utíkal jako voda, synové se rozprchli do světa, starší k vojákům, mladší do automobilky. Zůstali se ženou sami, žili si poklidným životem a těšili se na společné stáří. Když ale bylo manželce Jindřišce 65 roků, přišla krutá nemoc a ona zemřela. Pan Vladimír zůstal sám a bojoval dál.

Zřejmě odchod manželky mu na zdraví nepřidal, jednou večer ho doma postihla mozková příhoda a byl odvezen sanitkou do nemocnice, již ochrnutý na pravou stranu těla. Ráno lékaři přišli na to, že má modrou nohu a hrozí embolie, proto se rozhodli pro rychlou amputaci, aby ho zachránili.

Během jednoho dne se panu Vladimírovi tak změnil život, bez nohy a s rukou ochrnutou. Ze samostatného aktivního muže, který neposeděl a byl v jednom kole, se stal člověk odkázaný na pomoc druhých. Došlo mu tedy, že už nemůže bydlet sám, proto se se synem dohodli, že podají žádost do domova pro seniory. A tak se dostal k nám a bojuje dál.

 

V našem zařízení se rychle zadaptoval a je velmi oblíben. Ale přišla další krutá rána osudu a záhy po přijetí do domova, kdy následkem velkých otlaků hrozila otrava, přišel i o druhou nohu.

Přesto pan Vladimír neztrácí optimismus a je pro nás velkým hrdinou s obrovským srdcem. I s jednou pohyblivou rukou se zapojí do každé činnosti a pomáhá, jak se dá. Účastní se všech společenských akcí, nebojí se pustit ani do soutěží a zúčastnit se výletů. Rád je ve společnosti dětí při mezigeneračním setkávání. 

Je to gentleman a dobrý kamarád, plný pozitivní energie a houževnatosti. Máme ho u nás všichni moc rádi.

 

 

Mgr. Ludmila Pudová

Vedoucí aktivizačního úseku

Centrum sociálních služeb, p.o.

Lidická 86

796 01 Prostějov