Pan Ctirad Fuksík

Narodil se 23. října 1926 jako jediné dítě v rodině účetního Stanislava Fuksíka, jehož otec byl nadučitelem v Těškovicích. Po svém dědovi zdědil nejen tělesnou konstituci, ale také kamarádství a úctu ke všem lidem. 

Jako dítě byl Ctirad opečovávaný zejména svou starostlivou maminkou, která byla švadlenka a také aktivní sokolka. Spolu se svým manželem pěstovali kulturu těla i ducha. Účastnili se sokolských sletů, na které je Ctirad doprovázel a společně s nimi do tělocvičny pravidelně docházel. Jeho otec hrál na housle a zpíval ve Sboru moravských učitelů, maminka recitovala a účastnila se mnoha recitačních soutěží i v pozdním věku. Ve věku svých 80 let vyhrála krajskou recitační soutěž.

 

Když se Ctirad rozhodoval, kterým studijním směrem se vydá po ukončení základní školy, zvítězilo gymnázium. Navštěvoval podle rodinné tradice gymnázium v Bílovci, přesto, že rodina bydlela v Lískovci u Frýdku a do školy musel denně dojíždět.  Ale více než studium latiny a přírodovědných předmětů jej lákaly uniformy, proto šel dále studovat na vojenskou školu. Na svá aktivní léta na vojně vzpomínal velmi rád a s nadšením vyprávěl humorné příběhy z vojenského prostředí. Vojákem z povolání byl až do roku 1947.

 

Největší část svého profesního života však strávil v České televizi Ostrava. 

Od založení ostravského studia byl jejím redaktorem a kameramanem. Všechny náměty na filmové „šoty“ si musel hledat sám a sám si tvořit také scénáře.  Filmovalo se malou kamerou s přítomnosti osvětlovače. Nafilmoval nepřeberné množství „šotů“ z oblasti zpravodajství a kultury, účastnil se výtvarných vernisáží a mnoha dalších různorodých akcí, které pořádaly kluby i jednotlivci. Točilo se hlavně v sobotu a neděli. Nejvíce ze všeho ho zajímal sport ve všech jeho odvětvích, ale jedničkou byla královna sportu- lehká atletika.

 

Po létech aktivní redaktorské práce se stal vedoucím sportovní redakce ostravského studia a režisérem sportovních přenosů. Tato práce byla velmi náročná, ale Ctirad ji bravurně zvládal a cele se jí věnoval. Vidět ho při práci v přenosovém vozu byl opravdu zážitek, při kterém si člověk uvědomil nutnost absolutního soustředění a znalosti profese.

 

Po odchodu do důchodu zůstal atletice věrný i nadále, jako rozhodčí rozhodoval mnohé ostravské lehkoatletické závody a také Zlatou Tretru, na kterou se obzvlášť těšil.  Pomáhal také při vydávání sborníku Zlatá Tretra, kdy články k tomuto šampionátu sbíral po celý rok a připravoval je k tisku. Aktivním důchodem nás inspiroval.

 

Při své náročné práci nikdy nezapomínal na svou rodinu. Své děti i vnoučata vedl ke sportu a podporoval je ve všech sportovních aktivitách, které provozovaly. K rodině se vždy choval laskavě. V harmonickém manželství prožil s manželkou Marií 43 let. Ve svých nedožitých 80 letech podlehl zákeřné nemoci.