Vlasta

VLASTA. Tak se jmenovala moje maminečka. VLASTA. Možná i to jméno ji předurčovalo, že bude výjimečná.

 

A taky byla nedělňátko. V harmonickém svazku Františka a Vlasty jsem se narodila já a můj bratr. Vybrali jsme si své rodiče velmi dobře.

Připravili nám nezapomenutelné, krásné dětství. Cítím a vím, že si s bratrem neseme do života velký kus obou rodičů. 

Mamka prožila jako dítě válku. Často musela se svým bratrem Mirečkem a svými rodiči utíkat před náletem a bombardováním do krytu.

Před koncem německého běsnění se nestačili schovat a tu hrůzu přečkali venku v přírodě. Většina sousedů i mamčiny nejlepší kamarádky, kteří se ukryli v nejlepším krytu v okolí, tehdy zahynuli při největším náletu na Ostravu. Den po osvobození šla mamka se svojí maminkou koze na trávu.

V lukách je přepadl zběhlý německý voják a mířil na ně zbraní s úmyslem je zastřelit. Zachránil je rachot ruských vojenských letadel.      

Po válce se mamka ve Skautu seznámila s Františkem, svým budoucím manželem. Spousta dobrých přátel, které tam poznali, je pak provázela celým životem. Mamka Vlasta i taťka František se k sobě ohromně hodili. Oba měli velmi rádi přírodu. Vzpomínala na jedno rande na louce, kdy očekávala jistou přízeň, ale taťka, okouzlený zelení řekl: "Podívej, Vlasto, jak kvete tráva...." 

 

To hluboké souznění s přírodou mám i já, další generace, v sobě dodnes. Byla srdcem každé zábavy, svým velmi krásným, znělým hlasem rozezpívala každou společnost, byl to i její smích a radost ze života, kterými si získala hodně přátel. Ten mladistvý hlas si zachovala až do svých posledních dnů. Mamka sice v dětství nevyrůstala v blahobytu, ale hladem rodina nikdy netrpěla. Ve velké zahradě, která jim přinášela obživu, se našlo místo pro ovocné stromy, zeleninu, kozu a spoustu květin. Tady sehrála hlavní roli moje babička Laděnka, její maminka, ale to by byla samostatná kapitola o další velké ženě v mém životě. Ty dvě, Laděnka a Vlasta rozhodně geny nezapřely. 

                                                                                                

Mamka se vyučila modistkou a dámskou krejčovou. Nikdy nezapomenu na obdivné pohledy na mé modelové šaty. V hlavě se jí zrodil nápad a do rána visely nové šaty na ramínku. Sama byla modelkou ve svých modelech. Nejeden člověk se za ní otočil..... V dnešní době by bývala velmi výrazně uplatnila svůj talent. Také krásně kreslila. Ke konci svého života mi nakreslila velmi bohatou mandalu, kterou sebou všude nosím. 

 

Po smrti tatínka jsem o mamku pečovala u nás doma. Výčitek se ale nikdy nezbavím, i když jsem si vždy myslela, že pro ni dělám to nejlepší.

Voňavá, příjemně naladěná, vždy s velkým apetitem chválila, co jsem ji uvařila. Chtěla se vším pomáhat, ale já ji odvelela, ať odpočívá. Jaká chyba!

Trávila se mnou a mým manželem spoustu času na chatě, na výletech. Ráda si poklábosila se sousedy a její zvučný smích zněl do okolí.

Radostí pro ni byl pobyt ve školce, tak říkala charitnímu domu, kde trávila týdně pár dnů  od 8 do 16 hodin. Vracela se šťastná a plná dojmů.

A tady je kámen úrazu. Mamka potřebovala neustále pohyb, procházky, hudbu, zpěv, kontakt s lidmi....

Měla jsem ji denně vyjadřovat lásku slovy, měla jsem ji obejmout, více se jí věnovat - pozdě. Maminečko moje, promiň.

Pět dnů po svých 89. narozeninách si doslova vynutila samostatnou procházku před domem na ulici.

Rázným krokem s trekovou holí vyrazila naposled.

Po 10 minutách oživování ve voze záchranné služby svůj život na této planetě vzdala.

Mé srdce je plné bolesti a plné poznání, o jak vzácnou a nenahraditelnou bytost jsem přišla.                               

 

                                                                                                                                                                   S láskou vzpomíná dcera Mirka.