Co znamená stárnutí populace a jak to ovlivňuje naši společnost

Stárnutí populace není jen číslo na grafu. Je to reálný proces, který se odehrává v každém městě, na každé ulici, v každé rodině. V České republice už dnes každý pátý obyvatel je starší než 65 let. V roce 2050 to bude každý třetí. To znamená, že dnes už nejde jen o to, kolik lidí dostává důchod. Jde o to, jak se mění naše města, zdravotnictví, pracovní trh a celá společnost.

Co vlastně znamená stárnutí populace?

Stárnutí populace je když se zvyšuje podíl starších lidí ve srovnání s mladšími. Není to jen o tom, že lidé žijí déle. Je to i o tom, že jich má méně. V Česku se rodiče dnes rozhodují mít méně dětí - průměrně 1,6 na ženu. To znamená, že každá generace je menší než ta předchozí. Zároveň se lidé dožívají většího věku. V roce 1950 se čeští muži dožívali průměrně 65 let, ženy 70. Dnes se muži dožívají 78, ženy 83. To je růst o více než deset let za jednu generaci.

Toto kombinace - méně nových lidí a více starších - je to, co vytváří stárnutí populace. Není to problém jen seniorků. Je to výzva pro celou společnost.

Co se děje v nemocnicích a domovech?

Když lidí stárne, roste i potřeba zdravotní péče. Starší lidé častěji trpí chronickými nemocemi - diabetem, srdcovými onemocněními, artritidou, demencí. V roce 2023 připadalo na každého obyvatele staršího než 75 let průměrně 4,2 návštěvy lékaře ročně. U lidí do 45 let to bylo 1,8. To znamená, že zdravotnictví musí přizpůsobit. Nemocnice potřebují více geriatrů, lékáren více léků na chronické nemoci, domovy potřebují více pečovatelů.

Ale problém není jen v počtu. Je v kvalitě. Mnoho domovů pro seniory má nedostatek personálu. V některých regionech připadá na jednoho pečovatele až 15-20 obyvatel. To znamená, že někdo nemá čas na to, aby si sedl s lidmi, poslechl je, pomohl jim s koupelí nebo jenom promluvil. Péče se stává mechanickou. A to není to, co starší lidé potřebují.

Jak to ovlivňuje práci a ekonomiku?

Když se lidé dožívají 80, 85, 90 let, ale důchodový systém je navržený pro 65letý důchodce, nastává nesoulad. Dnes v Česku pracuje přibližně 3,3 pracovníka na jednoho důchodce. V roce 2040 to bude jen 2,1. To znamená, že méně lidí bude platit daně a pojištění, aby podporovalo více důchodců.

Společnosti se musí přizpůsobit. Některé firmy už začínají nabízet flexibilní pracovní dobu pro starší zaměstnance. Některé státy zvyšují věk důchodu na 67 nebo 68 let. V Česku to zatím neudělali, ale diskuse se rozšiřují. Starší lidé nejsou automaticky nezdatní. Mnoho z nich má zkušenosti, trpělivost, schopnost řešit problémy. Problém je, že je často považujeme za „přebytečné“.

Města se mění - co se děje na ulicích?

Stárnutí populace se projevuje i v městské infrastruktuře. Kde dříve byly schody, teď potřebujeme rampy. Kde dříve stály lavičky jen v parku, teď je potřeba každých 200 metrů. Většina autobusů je ještě příliš vysoká. Některé zastávky nemají osvětlení. Chodníky jsou přerušované. Starší lidé se bojí vyjít ven. A to je tragédie. Nejde jen o pohodlí. Jde o to, aby mohli zůstat nezávislí. Aby mohli jít za lékem, k přítelkyni, do kostela, do obchodu - bez pomoci.

Města, která se na to připravují, se stávají lepšími pro všechny. Rampa pro křeslo je stejně užitečná pro rodiče s kočárkem. Dobré osvětlení pomáhá i mladým, kteří se vrací pozdě večer. Když přemýšlíme o starších, vlastně přemýšlíme o tom, jak chceme žít všichni.

Co dělat s rodinami?

Největší podpora pro starší lidi pořád přichází z rodiny. V Česku přes 80 % starších lidí žije s příbuznými nebo je pečováno rodinou. Ale rodiny dnes nejsou stejné jako před 30 lety. Mnoho lidí žije v jednočlenných domácnostech. Děti se přestěhují do jiného města, pracují dál, mají vlastní děti. A starší rodiče zůstávají sami.

Největší nebezpečí není fyzická nemoc. Je to osamění. Výzkumy ukazují, že osamění lidé starší 75 let mají o 50 % vyšší riziko úmrtí v následujících 10 letech. To je více než u kuřáků nebo obezity. Je to tichá epidemie. Lidé neumíří z jednoho dne. Umírají z toho, že nikdo nezavolá, nezastaví se, nepřinese jídlo, nezeptá se, jak se mají.

Co může každý z nás udělat?

Stárnutí populace není něco, co musí vyřešit vláda. Je to věc, kterou můžeme ovlivnit každý den.

• Navštivte svého souseda. Nejen na Vánoce. Stačí jednou za měsíc. Přineste kávu, zeptejte se, jak se má.
• Podpořte místní služby. Zkontrolujte, jestli vaše obec má bezplatný dopravní systém pro seniory. Pokud ne, požádejte o to.
• Učte se s nimi. Mnoho starších lidí chce naučit se používat telefon nebo internet. Nechte je vyzkoušet. Neříkejte „to je pro tebe moc složité“. Stačí sednout si vedle a pomoci jednou.
• Nepředpokládejte, že jsou „zastaralí“. Starší lidé nejsou „starý typ“. Jsou lidé s jinými zkušenostmi. Mají příběhy, které nikdo jiný neví. Vyslechněte je.

Stárnutí populace není katastrofa. Je to přirozená změna. Ale pokud ji ignorujeme, stane se z ní bolest. Pokud se k ní připravíme, může být příležitostí - k tomu, abychom se stali lepší společností.

Co se stane, když to neřešíme?

Pokud nic neuděláme, budeme mít:

• Více lidí, kteří se nebudou moci vyslechnout - a budou se cítit zahození.
• Nezvládnutý systém zdravotní péče - dlouhé čekání, přetížení lékařů, nedostatek pečovatelů.
• Ekonomický tlak - nižší daně, vyšší náklady na důchody, zvýšené daňové zátěže pro pracující.
• Zanedbané města - kde starší lidé nevyjdou z domu, protože není kam jít.

To není budoucnost, kterou chceme. A není to nevyhnutelné.

Závěr: Stárnutí není problém. Je to výzva k lidskosti.

Stárnutí populace není o číslech. Je o tom, jak se chováme k lidem, kteří nás vychovávali, kteří pracovali, kteří nás učili. Je o tom, jestli si budeme pamatovat, že všichni jednou budeme starší. A jestli chceme, aby nás někdo v té době navštívil, když budeme sami.

Toto není věc pro budoucnost. Je to věc dnes. Když zavoláte svému rodiči, když se zeptáte souseda, když podpoříte místní centrum pro seniory - děláte věc, která změní svět. Ne pro někoho jiného. Pro vás. Pro vaše děti. Pro vás všichni, když přijde váš čas.