Kdo je geriatrický pacient? Vše, co potřebujete vědět o starších pacientech a jejich potřebách

Geriatrický pacient není jen někdo, kdo má více než 65 let. To je jen začátek. Skutečný geriatrický pacient je člověk, u kterého se starobné změny projevují tak, že ovlivňují jeho schopnost samostatně žít, spravovat léky, chodit, jíst nebo komunikovat. Je to někdo, kdo už neodpovídá na standardní léčebné přístupy, které fungují u mladších lidí. A právě to je ten rozdíl.

Co vlastně znamená „geriatrický pacient“?

Termín „geriatrický pacient“ se používá v medicíně, ale ne podle věku. Podle Mezinárodní federace geriatrie a gerontologie je geriatrický pacient člověk, který má více než jednu chronickou nemoc, sníženou fyzickou nebo kognitivní funkci a komplexní potřeby, které přesahují běžnou lékařskou péči. Někdo může mít 72 let a být plně samostatný - není geriatrickým pacientem. Někdo jiný může mít 60 let, trpět demencí, srdcovým selháním, poruchou rovnováhy a nezávislostí na léčbě - a je to přesně ten, kdo potřebuje geriatrickou péči.

Geriatrický pacient je člověk, kterému lékaři nejen předepisují léky, ale musí se ptát: „Jak to všechno ovlivňuje jeho každodenní život?“

Proč se geriatrická péče liší od běžné léčby?

Když mladý člověk přijde s bolestí v hrudi, lékař hledá příčinu - možná infarkt, možná zánět. Pak dá lék, doporučí změnu stylu života a případně odkáže na kardiologa. U staršího člověka je to jinak.

Představte si 80letého muže s cukrovkou, artritidou, zvýšeným krevním tlakem a mírnou demencí. Má předepsaných sedm léků. Jeden z nich způsobuje závratě. Druhý způsobuje sucho v ústech, takže se lépe nežije. Třetí mu způsobuje zácpu. Když se dostane do nemocnice, lékaři ho nejprve „vyčistí“ - zastaví některé léky, zkontrolují jeho ledviny, zjistí, zda nejede na nějaké doplňky, které mohou s léky interagovat. To se nazývá medikamentózní revidování. Je to jako přehodnocení celého systému, ne jen jednoho příznaku.

Geriatrická péče neřeší jednu nemoc - řeší celý člověk. A to znamená, že se ptá na to, kdo ho bude pomáhat s nákupem potravin, zda má doma bezpečnou koupelnu, zda je schopen přečíst návody na léky, zda se cítí osamělý.

Kdo patří do skupiny geriatrických pacientů?

Ne všichni starší lidé jsou geriatrickými pacienty. Ale některé skupiny mají vysoké riziko:

• Lidé s třemi nebo více chronickými onemocněními - například cukrovka, nemoc srdce, artritida, osteoporóza, demence.
• Lidé, kteří ztrácejí schopnost samostatně se starat o sebe - nemohou si připravit jídlo, zapomenou na léky, potřebují pomoc při oblékání.
• Lidé s poruchou rovnováhy nebo častými pády - i když se nezlomili, každý pád zvyšuje riziko dalších a zhoršuje důvěru ve vlastní tělo.
• Lidé s počátečními příznaky demence - zapomínání jmen, ztráta orientace v čase, neschopnost spravovat finance.
• Lidé s depresemi nebo závažným osaměním - to se často přehlíží jako „jen stárnutí“, ale je to vážný faktor zhoršující zdraví.

Nejčastější kombinace? Cukrovka + artritida + porucha rovnováhy + deprese. To je klasický geriatrický pacient - a často ho nikdo nevidí jako celek. Každý lékař řeší svou část, ale nikdo nevidí celý obraz.

Co se stane, když se o geriatrického pacienta nezajímáte?

Když se o staršího člověka starají různí specialisté - kardiolog, endokrinolog, neurolog - každý předepisuje své léky, doporučuje své testy, své dietní omezení. A co se děje? Pacient dostane 10 léků denně, musí jít na 5 různých prohlídek, jídelníček mu říká „žádné tuky, žádný cukr, žádná sůl“ - a přitom už nemá sílu vařit. Výsledek? Medikamentózní polyfarmacie - příliš mnoho léků, které navzájem interagují a způsobují vedlejší účinky.

Podle studie z British Medical Journal z roku 2024 je u 42 % starších pacientů v Česku předepsáno více než pět léků denně. U těch, kteří jsou v domácí péči, je to až 68 %. A víte, co je nejhorší? Většina těchto léků není potřeba - jen se opakuje, protože nikdo nezkontroloval, co už pacient užívá.

Ještě hůře je to s pády. Každý třetí starší člověk ve věku 65+ spadne za rok. Většina z nich se nezraní - ale pak se bojí chodit. A když se nechodí, ztrácí svaly. Když ztrácí svaly, padají znovu. A tak začíná kruh, který vede k ztrátě nezávislosti - a často i k přesunu do domova pro seniory, i když by se mohl ještě dlouho vracet domů.

Co může udělat rodina nebo pečovatel?

Největší chyba, kterou rodiny dělají, je myslet, že „starý člověk je jen starý“. Nejsou jen „starý“ - jsou lidé s komplexními potřebami, které se mění každým dnem.

Zde je, co opravdu pomáhá:

• Zkontrolujte léky - sežeňte všechny balení a jděte s nimi k lékaři nebo lékárníkovi. Ptajte se: „Které z těchto léků jsou opravdu potřeba?“
• Upravte byt - odstraňte koberec, přidejte rámy do koupelny, osvětlete chodby. Pády se často dějí v domě, ne na ulici.
• Navštěvujte pravidelně - osamění je jedním z největších rizik pro zdraví. Jedna hodina týdně, kdy se promluvíte, může zamezit deprese.
• Počítejte s pomalým tempem - starší člověk potřebuje víc času na to, aby se oblekl, snědl jídlo, odpověděl na otázku. Nezatěžujte ho rychlostí.
• Požádejte o geriatrickou konsultaci - pokud máte podezření, že někdo potřebuje speciální péči, požádejte svého lékaře o odkaz na geriatra. To není „poslední krok“ - to je nejlepší krok.

Co je geriatrická konsultace a kde ji najít?

Geriatrická konsultace není jen „prohlídka u staršího lékaře“. Je to komplexní vyšetření, které trvá 60-90 minut. Geriatr se ptá na:

• Co se děje s vaší pamětí?
• Jste schopni si zapamatovat, kdy jste brali léky?
• Máte problémy s chůzí nebo se bojíte padnout?
• Jste schopni si připravit jídlo?
• Co vás nejvíc stará?

Pak prověří fyzickou funkci, kognitivní stav, léky, výživu, sociální podporu - a pak vytvoří individuální plán péče. Nejde o to, „vyléčit“ - jde o to, aby člověk mohl žít co nej lépe, co nejdéle, doma, s důstojností.

V České republice se geriatrické kliniky nacházejí v hlavních nemocnicích - například v Olomouci, Brně, Praze nebo Ostravě. Některé obce mají i ambulantní geriatrické týmy, které navštěvují doma. Stačí se zeptat svého praktického lékaře.

Je to jen o lékách? Ne.

Geriatrická péče je o tom, že člověk neztrácí svou hodnotu jen proto, že se stárne. Je to o tom, že se neztrácí jeho schopnost být částí rodiny, mít vlastní názor, rozhodovat se, cítit se bezpečně.

Geriatrický pacient není „problém“, který musíme vyřešit. Je to člověk, kterému potřebujeme poskytnout prostor, čas a respekt. A nejlepší léčba? To, že ho někdo opravdu slyší.