Geriatrická hodnocení
Tento nástroj vám pomůže posoudit, zda daná osoba potřebuje geriatrické hodnocení. Nejde o diagnózu, ale o průzkum funkcí a zdravotního stavu. Podle článku o geriatrii je důležité nejprve zjistit, kolik energie má osoba na každý den.
1. Funkční schopnosti
2. Zdravotní a léčebný stav
3. Sociální faktory
Geriatrický pacient není jen někdo, kdo má více než 65 let. To je jen začátek. Skutečně se o něj jedná, když tělo a mysl začnou reagovat jinak na nemoci, léky a změny životního prostředí. V České republice je už více než 20 % obyvatel starších 65 let. A z nich téměř každý třetí má nějakou komplexní zdravotní situaci, kterou nemůže řešit běžný lékař. To je přesně ten okamžik, kdy se objeví potřeba geriatrické péče.
Co se skrývá za pojmem geriatrický pacient?
Geriatrický pacient je člověk, který trpí několika chronickými onemocněními najednou - třeba diabetem, vysokým tlakem, artritidou a demencí - a jehož tělo už neodpovídá na léčbu tak, jako u mladších lidí. Není to otázka věku, ale otázka funkce. Někdo má 72 let a je aktivní, chodí na procházky, řídí auto a nebere více než dva léky. Ten není geriatrický pacient. Někdo má 68 let, je osamělý, má poruchy rovnováhy, nejí pravidelně, už se nevybaví s léky a má několik hospitalizací za poslední rok. Ten je geriatrický pacient.
Geriatři se nezaměřují jen na jednu nemoc. Zaměřují se na celkovou zranitelnost. To znamená, že se ptají: Jak dobře si člověk poradí s každodenními úkoly? Může si koupit jídlo? Dostane se na lékárnu? Zvládne se osekat? A co jeho psychika? Je zklamaný? Myslí si, že je zátěží pro rodinu?
Proč je geriatrický pacient jiný než jiný starší pacient?
Ve většině nemocnic se lékaři učí léčit jednu nemoc najednou. Srdce? Kardiológ. Plicní problémy? Pneumolog. Diabet? Endokrinolog. Ale co když máte všechno najednou? A co když léky, které vás léčí, spolu konfliktně působí? Třeba lék na tlak způsobí, že vám klesá krevní tlak při stání - a pak spadnete. A ten pád způsobí zlomeninu kyčle. A ta zlomenina vás přivede do nemocnice, kde vám dávají další léky, které zhoršují paměť.
Geriatrický pacient je v tomto systému ztracen. Nebo lépe řečeno - je příliš složitý pro jednoduché řešení. Geriatři to vědí. Proto se ptají jinak. Místo „Jaká je hodnota krevního tlaku?“ se ptají: „Můžete si dnes vstát z postele bez pomoci?“ Místo „Máte cukrovku?“ se ptají: „Můžete si sám připravit jídlo, aniž byste se otrávili?“
Tyto otázky se nazývají geriatrické hodnocení. A jsou základem celého přístupu. Nejde o to, kolik let máte. Jde o to, kolik energie máte na každý den.
Jak se geriatrický pacient liší od běžného důchodce?
Ne každý důchodce je geriatrický pacient. Mnoho lidí po odchodu do důchodu zůstává zdravých, aktivních a samostatných. Někteří cestují, učí se nové věci, hrají sport, navštěvují kroužky. Ti nejsou geriatrickými pacienty.
Geriatrický pacient je ten, kdo začíná přicházet o schopnosti, které jsme brali za samozřejmé. Může to být:
- ztráta chuťového vnímání - nechce jíst, protože všechno chutná stejně
- porucha rovnováhy - strach z pádu, proto už nechodí ven
- osamění - nemá nikoho, kdo by ho navštívil nebo zavolal
- neúčinnost léků - předpisy se mění každý měsíc, ale přesto se necítí lépe
- demence nebo deprese - neví, kdo je, nebo už nechce mluvit
Tyto problémy se neřeší jen léky. Vyžadují přístup, který spojuje lékaře, sestry, sociální pracovníky, fyzioterapeuty a i rodinu. A to je právě to, co dělá geriatrický tým.
Co dělá geriatrický tým, když se podívá na pacienta?
Geriatrický tým nevypadá jako klasická lékařská ordinace. Je to skupina lidí, kteří se sejdou, aby se podívali na celý život pacienta. Nejen na jeho nemoci. Na jeho domov. Na jeho peníze. Na jeho rodinu. Na jeho strachy.
Když se podívají na pacienta, dělají pět věcí:
- Hodnotí funkční stav - jak se pohybuje, jak se obléká, jak se vybaví s léky, jak se dostane na toaletu.
- Zkontrolují léky - kolik jich užívá, jestli se nesmějí, jestli jsou vůbec potřeba. Většina geriatrických pacientů užívá 7-10 léků denně. Některé z nich jsou zbytečné, jiné nebezpečné.
- Posoudí psychický stav - je deprese? Je demence? Je ztracená orientace v čase a prostoru?
- Zkontrolují životní prostředí - je doma bezpečné? Je tam zábradlí? Je v koupelně protiskluzový koberec? Je dostatek světla?
- Připraví plán péče - nejen léčebný, ale i sociální. Kdo ho bude navštěvovat? Kdo mu přinese jídlo? Kdo se postará o léky?
Tento přístup není jen o tom, aby pacient žil déle. Je o tom, aby žil lépe - i když už nemůže být tak aktivní, jako dříve.
Co se stane, když geriatrický pacient nedostane správnou péči?
Bez správné geriatrické péče se lidé dostávají do kruhu, který se těžko přeruší. Pád → zlomenina → hospitalizace → nové léky → zhoršení paměti → ztráta samostatnosti → ústavní péče → osamění → deprese → další zhoršení.
V České republice se každoročně přes 15 000 lidí starších 70 let dostane do nemocnice kvůli pádu. Z nich více než 30 % zemře během následujících 12 měsíců. A ne proto, že by měli závažnou nemoc. Ale proto, že jejich tělo už nezvládá stres, který to přináší.
Geriatrická péče tento kruh přerušuje. Ne zvýšením počtu léků, ale snížením zátěže. Zmenšením počtu léků. Zlepšením bezpečnosti domova. Přidáním podpory. Zvýšením kontaktu s lidmi.
Studie z Univerzity Karlovy ukázaly, že pacienti, kteří prošli kompletním geriatrickým hodnocením, měli o 30 % nižší riziko hospitalizace a o 25 % vyšší šanci zůstat doma po dobu alespoň jednoho roku.
Kde najít geriatrickou péči v České republice?
Není to všude. Ale je to kde. V Brně máte Geriatrické centrum na Fakultní nemocnici s poliklinikou. V Praze je Geriatrické oddělení na Motole. V Ostravě, Plzni, Českých Budějovicích a Bratislavě (pro české pacienty) fungují podobné služby.
Nejde o to, abyste se dostali na nějakou specializovanou kliniku. Nejde o to, abyste se dostali k nějakému „geriatrovi“. Nejde o to, abyste se dostali k nějakému „odborníkovi na starší lidi“. Nejde o to, abyste se dostali k někomu, kdo ví o věku. Nejde o to, abyste se dostali k někomu, kdo ví o lékách. Nejde o to, abyste se dostali k někomu, kdo ví o demenci.
Nejde o to, abyste se dostali k někomu, kdo ví o všem najednou.
Geriatrická péče je o tom, abyste se dostali k týmu, který se podívá na vás jako na celou osobu - ne jen na nemoc.
Nejprve se obrátíte na svého praktického lékaře. A řeknete mu: „Mám několik problémů, které se navzájem zhoršují. Můžete mě přesměrovat na geriatrické hodnocení?“
Nebo se obrátíte na místní centrum pro seniory. Většina z nich už má spojení s geriatrickými týmy. Stačí se zeptat.
Co může rodina udělat?
Největší chyba rodin je myslet, že „dostatečně se o něj staráme“. A že to, že přinášíme jídlo, zavoláme každý den a pomůžeme s léky, je dostatek.
Je to málo. Geriatrický pacient potřebuje více než péči. Potřebuje porozumění. Potřebuje, aby ho někdo poslechl, když říká: „Už nechci žít takhle.“ Potřebuje, aby někdo neřekl: „To je normální ve věku.“ Potřebuje, aby někdo řekl: „Tohle je problém. A my ho vyřešíme.“
Rodina může:
- psát seznam všech léků, které pacient užívá - včetně bylin, vitamínů a doplňků
- pozorovat, zda se chování mění - jestli se více zavírá, jestli zapomíná jména, jestli se vzdává jídla
- vytvořit bezpečný domov - odstranit koberečky, přidat zábradlí, zvýšit osvětlení
- požádat o domácí péči - nejen o pomoc s koupelí, ale i o sociální podporu
- nečekat, až bude příliš pozdě - geriatrické hodnocení není pro smrtelně nemocné. Je pro ty, kteří ještě chtějí žít lépe.
Největší překážkou je často právě to, že se rodina bojí říct: „Tvoje zdraví je vážně špatné.“ Ale geriatři to neříkají takhle. Říkají: „Můžeme vám pomoct žít lépe. I když už nebudete tak silní, jako dříve.“
Je geriatrická péče jen pro nemocné?
Není. Je pro každého, kdo se cítí, že jeho život ztrácí smysl. Kdo se bojí vstát z postele. Kdo se už nechce oblékat. Kdo se nechce věnovat žádné činnosti. Kdo už nechce mluvit o budoucnosti.
Je to o tom, že se necháte podpořit, než se všechno zhroutí. Je to o tom, že nebudete muset zůstat v nemocnici, protože doma už nikdo neví, co s vámi.
Geriatrický pacient není osoba s věkem. Je osoba, která potřebuje jiný přístup. A ten přístup existuje. A je zdarma. A je k dispozici.
Nečekat. Ptát se. Říct: „Potřebuji pomoct.“
Protože život není o tom, kolik let máte. Je o tom, jak se cítíte v každém z nich.
Je geriatrický pacient jen ten, kdo má 70 let a více?
Ne. Věk je jen orientační. Geriatrický pacient je ten, kdo má několik chronických onemocnění, užívá více než 5 léků, má problémy s pohybem, pamětí nebo každodenními úkoly - a jeho tělo už neodpovídá na běžnou léčbu. Někdo může mít 65 let a být zcela samostatný. Někdo může mít 75 let a být geriatrickým pacientem. Klíč je funkce, ne věk.
Co je geriatrické hodnocení a kde ho mohu získat?
Geriatrické hodnocení je komplexní vyšetření, které zkoumá fyzické, mentální a sociální zdraví staršího pacienta. Zahrnuje hodnocení pohybu, léků, výživy, bezpečnosti domova a psychického stavu. Můžete ho získat v geriatrických centrech při fakultních nemocnicích, v některých domácích péčích nebo na doporučení vašeho praktického lékaře. Většina z nich je zdarma a přístupná přes zdravotní pojišťovnu.
Proč se léky pro starší lidi nesmí užívat stejně jako pro mladší?
Tělo starších lidí léky zpracovává jinak. Játra a ledviny pracují pomaleji, tělo má méně vody a více tuku. To znamená, že léky zůstávají v těle déle a mohou způsobit účinky, které u mladších nevznikají. Třeba lék na tlak může způsobit pád. Lék na spánek může způsobit zmatenost. Proto se geriatři snaží počet léků snížit - ne zvýšit.
Je demence součástí stárnutí?
Ne. Demence není normální součástí stárnutí. Je to nemoc, která může nastat, ale ne musí. Mnoho lidí vysokého věku má výbornou paměť a jasnou mysl. Pokud někdo zapomíná jména, ztrácí orientaci, nezná své rodinné příslušníky nebo se chová zcela jinak než dříve, je to signál, že potřebuje vyšetření - ne že je to „jen věk“.
Co dělat, když se starší člen rodiny odmítá léčit?
Nepřinutujte. Místo toho se snažte pochopit, proč. Často se jedná o strach z léků, ztrátu kontroly nad životem nebo pocit, že je to zbytečné. Mluvte s ním o tom, co ho trápí. Přiveďte geriatra - ne lékaře, ale někoho, kdo se ptá na život, ne jen na nemoci. Často stačí, aby někdo jen poslechl, a změní se i jeho přístup k léčbě.