V kolika letech začíná stáří? Faktory, které skutečně rozhodují

Kdy začíná stáří? Pokud vám někdo řekne, že to je 65, můžete mu klidně odpovědět: „To je jen číslo na penzijní kartě.“ Stáří není datum na kalendáři. Je to kombinace toho, jak se cítíte, jak funguje váš tělo, jak se pohybujete a jaký život vede váš mozek. A to se liší od člověka k člověku.

65 let? To je jen administrativní hranice

Česká republika, stejně jako mnoho zemí v Evropě, používá věk 65 let jako hranici pro důchod a přístup ke speciálním podporám. Ale to neznamená, že v 65 začínáte stárnout. Mnoho lidí v tomto věku je aktivních, cestuje, učí se nové věci, pracuje nebo se věnuje dobrovolnictví. Na druhé straně někteří lidé ve 55 začínají cítit, že jejich tělo „nechce“ dělat to, co dřív. Proč?

Stáří není jen o počtu let. Je to o tom, jak dlouho jste měli zátěž na své tělo a mozek. Kdo dělal těžkou fyzickou práci od 18 let, může mít v 58 stejné problémy jako někdo ve 70, kdo seděl u počítače a chodil každý den 30 minut. Kdo se živil rychlými sacharidy, nekal se, neviděl slunce a neřešil spánek, může mít v 50 příznaky „starého“ těla. Kdo jí šťavnatou zeleninu, pohyboval se, spal dobře a měl silné vztahy, může být ve 75 aktivnější než mnoho 50letých.

Co opravdu říká vaše tělo? Tři klíčové ukazatele

Neptejte se, kolik let máte. Zeptejte se:

• Jak rychle se zotavíte po nemoci? U lidí ve 40 a 50 se infekce obvykle vyřeší za 5-7 dní. U některých lidí ve 60 už to trvá 2-3 týdny - a to je signál, že jejich imunita nepracuje tak efektivně.
• Umíte se zvednout z pohodlného křesla bez použití rukou? Toto je jednoduchý test svalové síly a rovnováhy. Pokud potřebujete opřít o ruce, je to první varovný signál, že svaly a koordinace začínají klesat. Nejde o věk - jde o to, jak dlouho jste nezatěžovali své tělo.
• Co si pamatujete z posledních 3 let? Ztráta paměti není přirozená součást stáří. Ztráta paměti je výsledek nedostatku spánku, stresu, nezdravé stravy nebo nedostatku sociálních kontaktů. Lidé, kteří čtou, diskutují, učí se nové věci a mají blízké vztahy, si pamatují lépe i v 80.

Tyto tři ukazatele vám řeknou víc než jakýkoliv rok narození. A pokud vám někdo říká, že „v 60 už je všechno začátek konce“, nechte ho mluvit. Většina lidí, kteří to říkají, je sama v pohodlné zóně a nechce se s tím vypořádat.

Stáří je proces - ne událost

Stárnutí není jako vypnutí přepínače. Je to pomalý, neviditelný proces, který začíná už ve 30. V tomto věku začíná vaše tělo pomalu ztrácet svalovou hmotu - asi 1 % ročně. V 40 se začíná snižovat produkce kolagenu. V 50 se mění hormonální rovnováha. Ale to neznamená, že jste „starý“. To znamená, že vaše tělo potřebuje jinou péči.

Na rozdíl od toho, co vám říkají reklamy, nejde o „zdržení stáří“. Jde o to, jak dobře podporujete své tělo, aby fungovalo co nejdéle. Kdo v 40 začne pravidelně cvičit, jí více zeleniny, spí 7 hodin a má silné přátelství, má v 70 větší šanci být nezávislý než někdo, kdo v 50 začne „dělat něco pro zdraví“.

Stáří není o tom, kolik let jste žili. Je to o tom, jak dobře jste žili.

Co ovlivňuje stáří - víc než věk

Podle dlouhodobého výzkumu z Univerzity v Oxfordu a Českého výzkumného ústavu gerontologie, tři faktory ovlivňují stáří daleko víc než genetika:

1. Spánek - Lidé, kteří spí méně než 6 hodin denně, mají o 30 % vyšší riziko kognitivního poklesu do 10 let.
2. Sociální vazby - Lidé s pravidelnými, kvalitními vztahy (přátelé, rodina, společnost) žijí průměrně o 7 let déle než ti, kteří jsou izolovaní.
3. Fyzická aktivita - Stačí 150 minut týdně mírného pohybu (chůze, plavání, jízda na kole). Ti, kteří to dělají, mají o 50 % nižší riziko ztráty mobility ve 70.

Genetika? Ovlivňuje jen 20-30 % výsledku. Zbytek je vaše volba. Každý den, kdy jste seděli, kdy jste nejedli zeleninu, kdy jste se neozvali příteli - to byl krok směrem k „starosti“. Každý den, kdy jste šli na procházku, kdy jste se smáli s někým, kdy jste se naučili novou věc - to byl krok k životu.

Stáří není věk - je to vztah k životu

V Olomouci jsem se setkala s panem Václavem, který je v 82. Dělá si každý den ráno kávu, chodí do knihovny, učí se používat tablet, hraje šachy s kamarády a každý týden se stará o svého dědečka, který je v domově. Neříká, že je „starý“. Říká: „Jsem živý.“

Na druhé straně jsem viděla ženu ve 68, která se věnovala pouze lékům, nechávala se vodit a nechávala se bát každého nového zážitku. „Nemůžu už nic dělat,“ říkala. Ale nebyla nemocná. Byla jen unavená z toho, že přestala žít.

Stáří není o tom, kolik let máte. Je to o tom, zda stále máte zájem o to, co vás okolí. Zda se ještě ptáte. Zda se ještě učíte. Zda se ještě smějete. Zda se ještě dotýkáte někoho.

Co můžete dělat dnes - ne zítra

Nečekáte na 65, abyste začali žít lépe. Začněte dnes:

• Choděte 20 minut denně - ne pro fitness, ale pro svůj mozek. Procházka je nejlepší lék na stárnutí.
• Připojte se k nějaké skupině - knihovní klub, výlety, dobrovolnictví, taneční kurz. Síla spojení je větší než síla léků.
• Učte se něco nového - naučte se fotografovat, hrát kytaru, používat aplikaci na překlad. Mozek potřebuje výzvy, jinak se zahubí.
• Zkontrolujte spánek - pokud se probouzíte unavení, zkusíte jít spát o 30 minut dříve. Nejde o čas - jde o kvalitu.
• Neříkejte „už to nejde“ - to je nejnebezpečnější věta, kterou můžete říct sobě. Většina věcí jde - jen jinak než dřív.

Stáří není čas, kdy přestáváte být důležitý. Je to čas, kdy se přestáváte přizpůsobovat. A to je rozdíl, který změní všechno.

Stáří nezačíná v 65. Začíná, když přestanete věřit, že ještě můžete změnit něco ve svém životě. A to je věc, kterou můžete změnit - dnes.